Panasonic DP-UB150EG-K

Dolby Digital je označení digitální ztrátové komprese zvuku. Nejčastěji se vyskytuje v konfiguraci 5.1 kanálů - pět hlavních plnorozsahových kanálů a jeden nízkofrekvenční basový LFE kanál využívaný subwooferem při explozích a podobně. Formát Dolby Digital byl vyvinut roku 1991 společností Dolby Laboratories. Jeho konkurencí je zvukový formát DTS.

Dolby TrueHD je bezztrátový kodek vyvinutý pro multimediální zařízení s vysokým rozlišením jako jsou například Blu-ray nebo HD DVD. Zajišťuje přenos vícekanálového prostorového zvuku, který se ani v nejmenším neodlišuje od studiového záznamu.

Dolby Digital Plus je pokročilý kódovací systém s podporou více zvukových kanálů pro vytvoření prostorového zvuku a vyšším datovým tokem.

DTS-HD Master Audio je kombinovaný formát pro kódování zvuku vytvořený společností Digital Theater Systems. Stal se jedním z hlavních zvukových formátů pro Blu-ray disky.

Kombinovaný formát znamená, že se jedná o bezztrátovou i ztrátovou kompresi. Ztrátová komprese se projeví například při použití u starších typů přehrávačů, které nepodporují vysoké rozlišení zvuku.

MP4 je multimediální kontejner, který představuje novější alternativu ke staršímu kontejneru AVI. Na rozdíl od AVI umožňuje přidání více titulků, zvukových stop i 3D objektů. Kromě toho nabízí také možnost streamování videa.

H.264 (označovaný také jako MPEG-4 AVC) je formát, který umožňuje snížit velikost nekomprimovaného souboru na polovinu velikosti formátu pro DVD video, a to při maximálním zachování jeho kvality. Běžně je využíván pro satelitní a pozemní vysílání. Kromě řady set-top-boxů a satelitů jej podporují i BluRay i DVD přehrávače, u kterých je toto pravidlem. Dá se však také využít i jako formát přenosu internetového videa, kde je možné nastavit stupeň komprese přesně podle nároků webových stránek nebo internetového připojení. H.264 lze mimo jiné objevit i u smarpthonů nebo fotoaparátů s možností přehrávání videa.

MPEG-2 je ztrátový komprimační datový formát, který slouží ke snížení datového toku a tím i velikosti výsledného souboru u digitálně zpracovávaných videozáznamů při co nejmenším viditelném zhoršení kvality po dekomprimaci. Jeho předchůdcem je formát MPEG-1 a dokonalejším technologickým nástupcem formát MPEG-4.

Funkce PS (Program Service) je jednou ze součástí doplňkových služeb rozhlasového vysílání. Díky ní se na displeji vašeho přijímače zobrazuje název naladěné vysílací stanice.

MKV je moderní otevřený svobodný multimediální kontejner (podobný AVI), který umožňuje pojmout většinu moderních video a audio formátů. Dokáže též pojmout několik různých audio stop včetně prostorového zvuku.

MPO (Multi-Picture Object) je druh stereoskopického obrazu snímaný pomocí digitálních fotoaparátů. Jeden tento obraz obsahuje dva obrazy zachycené dvěma různými objektivy. Ty pak můžete vidět jako jeden 3D snímek.

BDMV (Blu-ray Disc Movie) již podle názvu je zjevné, že se jedná o video formát používaný pro disky typu Blu-Ray.

H.265(označováno také jako HEVC – High Efficiency Video Coding) je standard, který umožňuje příjem obrazu ve vyšší kvalitě při nižší přenosové rychlosti. Využívá se u pozemního digitálního vysílání DVB-T2 a satelitního vysílání DVB-S2. Pro příjem tohoto vysílání je podmínkou, aby televize uměla dekódovat formát H.265.

MP3 je formát standardního systému komprese dat pro zvukové soubory. Při zachování poměrně vysoké kvality umožňuje zmenšit velikost hudebních souborů v CD kvalitě přibližně na desetinu, u mluveného slova však dává výrazně horší výsledky. Formát MP3 se stal oblíbeným při uchovávání a přehrávání hudby na počítačích, vyrábí se stolní a přenosné přehrávače tohoto formátu.

AAC je standard pro ztrátovou kompresi zvuku. Byl vyvinut jako logický následovník formátu MP3 na středních až vyšších bitratech v rámci standardu MPEG-4.

FLAC (Free Losseless Audio Codec) je bezztrátový audio formát, který při kompresi zachovává veškeré zvukové informace. To se může hodit zejména při archivaci CD obsahu, kdy máte jistotu, že nahraná zvuková stopa zůstane ve stále stejně vysoké kvalitě.

AIFF (Audio Interchange File Format) je zvukový formát souborů vyvinutý společností Apple v roce 1988. AIFC představuje jeho komprimovanou variantu. Kvalita zvuku u těchto souborů je ve své podstatě porovnatelná s kvalitou zvuku u CD záznamu. AIFF formát je prakticky identický s dalším používaným formátem WAV, který je však produktem společností Microsoft a IBM.

DSD (Direct Stream Digital) je formát pro ukládání zvuku v digitální podobě vytvořený společnostmi Sony a Philips. Používá se u SACD (Super Audio CD).

JPEG je standardní metoda ztrátové komprese používané pro ukládání počítačových obrázků ve fotorealistické kvalitě. Formát souboru, který tuto kompresi používá, se také běžně nazývá JPG

MPO (Multi-Picture Object) je druh stereoskopického obrazu snímaný pomocí digitálních fotoaparátů. Jeden tento obraz obsahuje dva obrazy zachycené dvěma různými objektivy. Ty pak můžete vidět jako jeden 3D snímek.

DVD (Digital Versatile Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá. Pod označením DVD+RW a DVD-RW se prodávají prázdné disky s možností vícenásobného přepisování dat.

CD (Compact Disc) je formát digitálního optického datového nosiče pro audio záznam nebo pro počítačem čitelná data. Na základě tohoto formátu pak postupně vznikaly další typy CD nosičů, jako jsou CD-R (CD Recordable) pro jednorázový zápis dat, CD-RW (CD Rewritable) s možností vícenásobného přepisování či VCD (Video CD) pro ukládání digitálního videa.

DVD+R byly dříve konkurenčními typy DVD-R. Dnes již nezáleží na tom, který z těchto disků používáte – současná zařízení podporují oba. Rozdíl je ten, že DVD+R jsou o něco modernější verzí a dá se s nimi rychleji pracovat (například odpadá nutnost uzavírky médií po vypálení). Jednou z výhod „mínusových“ DVD je vysoká kompatibilita – dají se spustit na starších a většině novějších zařízení. Starší zařízení však mohou mít problém se spuštěním DVD “plusových”.

DVD+R byly dříve konkurenčními typy DVD-R. Dnes již nezáleží na tom, který z těchto disků používáte – současná zařízení podporují oba. Rozdíl je ten, že DVD+R jsou o něco modernější verzí a dá se s nimi rychleji pracovat (například odpadá nutnost uzavírky médií po vypálení). Jednou z výhod „mínusových“ DVD je vysoká kompatibilita – dají se spustit na starších a většině novějších zařízení. Starší zařízení však mohou mít problém se spuštěním DVD “plusových”.

DVD (Digital Versatile Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá. Pod označením DVD+RW a DVD-RW se prodávají prázdné disky s možností vícenásobného přepisování dat.

DVD (Digital Versatile Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá. Pod označením DVD+RW a DVD-RW se prodávají prázdné disky s možností vícenásobného přepisování dat.

CD (Compact Disc) je formát digitálního optického datového nosiče pro audio záznam nebo pro počítačem čitelná data. Na základě tohoto formátu pak postupně vznikaly další typy CD nosičů, jako jsou CD-R (CD Recordable) pro jednorázový zápis dat, CD-RW (CD Rewritable) s možností vícenásobného přepisování či VCD (Video CD) pro ukládání digitálního videa.

DVD DL (DVD Dual Layer) je disk o dvou vrstvách, který oproti běžnému typu DVD disponuje dvojnásobnou kapacitou.

CD (Compact Disc) je formát digitálního optického datového nosiče pro audio záznam nebo pro počítačem čitelná data. Na základě tohoto formátu pak postupně vznikaly další typy CD nosičů, jako jsou CD-R (CD Recordable) pro jednorázový zápis dat, CD-RW (CD Rewritable) s možností vícenásobného přepisování či VCD (Video CD) pro ukládání digitálního videa.

DVD DL (DVD Dual Layer) je disk o dvou vrstvách, který oproti běžnému typu DVD disponuje dvojnásobnou kapacitou.

Blu-ray, též Blu-ray Disc nebo BD je technologie optického zápisu pomocí modrého laseru. Narozdíl od laseru červeného, který je použit u CD/DVD, nabízí tato technologie mnohem hustší zápis, čímž je dosahováno vyšší kapacity při zachování stejného rozměru disku díky čemuž je možné vyrábět dokonce až šestivrstvá média. Kapacita jednovrstvého disku Blu-Ray disku dosahuje přibližně 25 GB (klasické DVD má 4,7 GB), u dvouvrstvého disku je to až 50 GB, celkem 100 GB dat můžeme uložit na čtyřvrstvý nebo oboustranný dvouvrstvý Blu-ray disk. V praxi se můžeme setkat s těmito označeními Blu-Ray disků: BD-ROM - disk pouze pro čtení; BD-R - disk k jednorázovému zápisu; a BD-RE - přepisovatelný disk, BD DL – dvouvrstvý disk

Blu-ray, též Blu-ray Disc nebo BD je technologie optického zápisu pomocí modrého laseru. Narozdíl od laseru červeného, který je použit u CD/DVD, nabízí tato technologie mnohem hustší zápis, čímž je dosahováno vyšší kapacity při zachování stejného rozměru disku díky čemuž je možné vyrábět dokonce až šestivrstvá média. Kapacita jednovrstvého disku Blu-Ray disku dosahuje přibližně 25 GB (klasické DVD má 4,7 GB), u dvouvrstvého disku je to až 50 GB, celkem 100 GB dat můžeme uložit na čtyřvrstvý nebo oboustranný dvouvrstvý Blu-ray disk. V praxi se můžeme setkat s těmito označeními Blu-Ray disků: BD-ROM - disk pouze pro čtení; BD-R - disk k jednorázovému zápisu; a BD-RE - přepisovatelný disk, BD DL – dvouvrstvý disk

Blu-ray, též Blu-ray Disc nebo BD je technologie optického zápisu pomocí modrého laseru. Narozdíl od laseru červeného, který je použit u CD/DVD, nabízí tato technologie mnohem hustší zápis, čímž je dosahováno vyšší kapacity při zachování stejného rozměru disku díky čemuž je možné vyrábět dokonce až šestivrstvá média. Kapacita jednovrstvého disku Blu-Ray disku dosahuje přibližně 25 GB (klasické DVD má 4,7 GB), u dvouvrstvého disku je to až 50 GB, celkem 100 GB dat můžeme uložit na čtyřvrstvý nebo oboustranný dvouvrstvý Blu-ray disk. V praxi se můžeme setkat s těmito označeními Blu-Ray disků: BD-ROM - disk pouze pro čtení; BD-R - disk k jednorázovému zápisu; a BD-RE - přepisovatelný disk, BD DL – dvouvrstvý disk

Blu-ray, též Blu-ray Disc nebo BD je technologie optického zápisu pomocí modrého laseru. Narozdíl od laseru červeného, který je použit u CD/DVD, nabízí tato technologie mnohem hustší zápis, čímž je dosahováno vyšší kapacity při zachování stejného rozměru disku díky čemuž je možné vyrábět dokonce až šestivrstvá média. Kapacita jednovrstvého disku Blu-Ray disku dosahuje přibližně 25 GB (klasické DVD má 4,7 GB), u dvouvrstvého disku je to až 50 GB, celkem 100 GB dat můžeme uložit na čtyřvrstvý nebo oboustranný dvouvrstvý Blu-ray disk. V praxi se můžeme setkat s těmito označeními Blu-Ray disků: BD-ROM - disk pouze pro čtení; BD-R - disk k jednorázovému zápisu; a BD-RE - přepisovatelný disk, BD DL – dvouvrstvý disk

DVD (Digital Versatile Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá. Pod označením DVD+RW a DVD-RW se prodávají prázdné disky s možností vícenásobného přepisování dat.

CD (Compact Disc) je formát digitálního optického datového nosiče pro audio záznam nebo pro počítačem čitelná data. Na základě tohoto formátu pak postupně vznikaly další typy CD nosičů, jako jsou CD-R (CD Recordable) pro jednorázový zápis dat, CD-RW (CD Rewritable) s možností vícenásobného přepisování či VCD (Video CD) pro ukládání digitálního videa.

DVD+R byly dříve konkurenčními typy DVD-R. Dnes již nezáleží na tom, který z těchto disků používáte – současná zařízení podporují oba. Rozdíl je ten, že DVD+R jsou o něco modernější verzí a dá se s nimi rychleji pracovat (například odpadá nutnost uzavírky médií po vypálení). Jednou z výhod „mínusových“ DVD je vysoká kompatibilita – dají se spustit na starších a většině novějších zařízení. Starší zařízení však mohou mít problém se spuštěním DVD “plusových”.

DVD+R byly dříve konkurenčními typy DVD-R. Dnes již nezáleží na tom, který z těchto disků používáte – současná zařízení podporují oba. Rozdíl je ten, že DVD+R jsou o něco modernější verzí a dá se s nimi rychleji pracovat (například odpadá nutnost uzavírky médií po vypálení). Jednou z výhod „mínusových“ DVD je vysoká kompatibilita – dají se spustit na starších a většině novějších zařízení. Starší zařízení však mohou mít problém se spuštěním DVD “plusových”.

DVD (Digital Versatile Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá. Pod označením DVD+RW a DVD-RW se prodávají prázdné disky s možností vícenásobného přepisování dat.

DVD (Digital Versatile Disc) je formát digitálního optického datového nosiče, který může obsahovat filmy ve vysoké obrazové a zvukové kvalitě nebo jiná data. Při vývoji DVD byl kladen důraz na zpětnou kompatibilitu s CD, takže se mu DVD disk velmi podobá. Pod označením DVD+RW a DVD-RW se prodávají prázdné disky s možností vícenásobného přepisování dat.

CD (Compact Disc) je formát digitálního optického datového nosiče pro audio záznam nebo pro počítačem čitelná data. Na základě tohoto formátu pak postupně vznikaly další typy CD nosičů, jako jsou CD-R (CD Recordable) pro jednorázový zápis dat, CD-RW (CD Rewritable) s možností vícenásobného přepisování či VCD (Video CD) pro ukládání digitálního videa.

DVD DL (DVD Dual Layer) je disk o dvou vrstvách, který oproti běžnému typu DVD disponuje dvojnásobnou kapacitou.

CD (Compact Disc) je formát digitálního optického datového nosiče pro audio záznam nebo pro počítačem čitelná data. Na základě tohoto formátu pak postupně vznikaly další typy CD nosičů, jako jsou CD-R (CD Recordable) pro jednorázový zápis dat, CD-RW (CD Rewritable) s možností vícenásobného přepisování či VCD (Video CD) pro ukládání digitálního videa.

DVD DL (DVD Dual Layer) je disk o dvou vrstvách, který oproti běžnému typu DVD disponuje dvojnásobnou kapacitou.

Blu-ray, též Blu-ray Disc nebo BD je technologie optického zápisu pomocí modrého laseru. Narozdíl od laseru červeného, který je použit u CD/DVD, nabízí tato technologie mnohem hustší zápis, čímž je dosahováno vyšší kapacity při zachování stejného rozměru disku díky čemuž je možné vyrábět dokonce až šestivrstvá média. Kapacita jednovrstvého disku Blu-Ray disku dosahuje přibližně 25 GB (klasické DVD má 4,7 GB), u dvouvrstvého disku je to až 50 GB, celkem 100 GB dat můžeme uložit na čtyřvrstvý nebo oboustranný dvouvrstvý Blu-ray disk. V praxi se můžeme setkat s těmito označeními Blu-Ray disků: BD-ROM - disk pouze pro čtení; BD-R - disk k jednorázovému zápisu; a BD-RE - přepisovatelný disk, BD DL – dvouvrstvý disk

Blu-ray, též Blu-ray Disc nebo BD je technologie optického zápisu pomocí modrého laseru. Narozdíl od laseru červeného, který je použit u CD/DVD, nabízí tato technologie mnohem hustší zápis, čímž je dosahováno vyšší kapacity při zachování stejného rozměru disku díky čemuž je možné vyrábět dokonce až šestivrstvá média. Kapacita jednovrstvého disku Blu-Ray disku dosahuje přibližně 25 GB (klasické DVD má 4,7 GB), u dvouvrstvého disku je to až 50 GB, celkem 100 GB dat můžeme uložit na čtyřvrstvý nebo oboustranný dvouvrstvý Blu-ray disk. V praxi se můžeme setkat s těmito označeními Blu-Ray disků: BD-ROM - disk pouze pro čtení; BD-R - disk k jednorázovému zápisu; a BD-RE - přepisovatelný disk, BD DL – dvouvrstvý disk

Blu-ray, též Blu-ray Disc nebo BD je technologie optického zápisu pomocí modrého laseru. Narozdíl od laseru červeného, který je použit u CD/DVD, nabízí tato technologie mnohem hustší zápis, čímž je dosahováno vyšší kapacity při zachování stejného rozměru disku díky čemuž je možné vyrábět dokonce až šestivrstvá média. Kapacita jednovrstvého disku Blu-Ray disku dosahuje přibližně 25 GB (klasické DVD má 4,7 GB), u dvouvrstvého disku je to až 50 GB, celkem 100 GB dat můžeme uložit na čtyřvrstvý nebo oboustranný dvouvrstvý Blu-ray disk. V praxi se můžeme setkat s těmito označeními Blu-Ray disků: BD-ROM - disk pouze pro čtení; BD-R - disk k jednorázovému zápisu; a BD-RE - přepisovatelný disk, BD DL – dvouvrstvý disk